Bára učí sbíhanky: Díl 1

Po prvních kvalifikačkách v Děčíně jsem se rozhodla, že dokud nenaučím sbíhané zóny, na další závody se nepřihlásím. Adinu zkrátka zastavované zóny nebaví a na parkuru ji to demotivuje, jelikož ji musím stále vracet. Je jí sice už skoro 8 let, ale vzdát to může člověk vždycky a já pevně věřím, že tentokrát to vyjde. Mám prostředky, vím, jak na to a konečně jsem se naučila být trochu trpělivá, není důvod proč se do toho pořádně neopřít!

Nejpochopitelnější mi přijdou sbíhané zóny od Silvie Trkman. Konkrétně teď už máme za sebou něco kolem 10 lekcí na rovném prkně. Koukám na to, aby běžela plnou rychlostí, aby běžela rovně a na její styl běhu. Zatím asi nejtěžší je pro mě správně odměňovat, dokud nebudu odměňovat stoprocentně správně, asi se moc vysoko nedostaneme.
Zkoušela jsem dokonce zónu označit tyčkou. Bylo to zrovna v den, kdy to Adině moc nešlo, a já přemýšlela, jak jí to usnadnit. Ze začátku ji přeskakovala, pak můj záměr pochopila, ale už to nevypadalo vůbec dobře. Zónu sice trefovala, ale už neměla rozhozený krok a v podstatě prkno přeskákala.

Každopádně jsme ve fázi, kdy prkno opravdu krásně přebíhá a v devadesáti procentech zónu trefí. Zjistila jsem, že opravdu musí běžet plnou rychlostí, jinak se na zónu hůře trefuje. Začínám zvedat, zvládá pouze výšku pět centimetrů, deset už je pro ni moc, ale pomalu se k tomu dostáváme. Jsem zatím spokojená, a jestli to takhle půjde dál, třeba se na konci sezóny na nějaké ty závody ještě podíváme!

-Bára

PS: Kdybyste pro mě měli nějaké tipy, sem s nimi!

0 Komentářů
156 Views
Zapni psa má novou posilu!

Jelikož jsme poslední dobou hodně zaneprázdněné, rozhodly jsme se část našich starostí a radostí „hodit“ na někoho dalšího…

Nikola je usměvavá, trpělivá a věčně pozitivně naladěná osobnost. Momentálně běhá s borderákem Nýjem. Mimo agility se oba udržují ve formě také canicrossem a bikejöringem. Potkat se s ní můžete na našich akcích a společných trénincích, kde vám moc ráda poradí.

Nikča se aktivně věnuje agility se svým borderákem Nýjem!

Nikča se aktivně věnuje agility se svým borderákem Nýjem!

A co pro ní vlastně znamená agility? ,,Je to pro nás stále prvotní sport, zábava a hlavně možnost jak si od všeho odpočinout, užít si příjemně strávený čas s přáteli někde venku a ještě si pořádně zaběhat, což je po celodenním sezení v učebně občas docela potřeba.“

Telefon na Nikču je 604 177 498 a společné tréninky s ní najdete v odkaze na našich webových stránkách!

0 Komentářů
187 Views
Zapni psa na Dětském dni Prahy-Libuš

V sobotu 4.6.2016 jsme se zúčastnily jako spolek první veřejné akce. Jednalo se o dětský den na Praze-Libuš, kde jsme zajišťovaly doprovodný program pro děti. Cítíme upřímnou radost a jsme vděčné, že jsme si měly možnost vyzkoušet, jaké to je podílet se na organizaci a následně sdílet všechny ty příjemné pocity z dobře odvedené práce.

Tímto článkem bychom chtěli poděkovat všem lidem, kteří za námi se svými psími parťáky na Dětský den dorazili a pomohli nám. Celé odpoledne běželo jako na drátkách. Na agility plácku se agilitilo a v mazlícím koutku se mazlilo a přecpávalo. Na programu bylo také vystoupení dogfrisbee a dogdancingu, které si vzala na starost Adéla Klepalová s Jess. Myslím, že děti na ně dlouho nezapomenou.

Prostřednictvím naší kamarádky Péti Cihelkové, která se s námi zúčastnila posledních závodů ze seriálu Nativia Challenge, jsme se dozvěděli o organizaci Lanzpodenco, která zprostředkovává adopci španělských galgů, a zajistili jsme jim místo na Dětském dni také. Sešla se u nich skoro celá chrtí rodina a lidé se u jejich stánku zastavovali pro pohlazení a cenné informace ohledně adopce.

Ivča Šimůnková s canisterapeutem Dantíkem se pilně věnovali dětem!

Ivča Šimůnková s canisterapeutem Dantíkem se pilně věnovali dětem!

Naše vřelé díky patří: organizátorům Dětského dne Prahy-Libuš, kteří nám vyšli vstříc se všemi požadavky, Matějovi Bláhovi za posekaný trávník na cvičáku a pomoc se stěhováním překážek, Adéle Klepalové s Jess za naprosto bezkonkurenční ukázku dogdancingu a dogfrisbee, Martině Boháčové se Sayíkem za předvádění agility, Adéle Obersteinové s Larou, Míše Dražanové s Jamie a Sáře a Denče Truijensovým s Viky za pomoc se sklízením překážek a stanů, a účast v mazlícím koutku, Ivče Kremličkové s Coudíkem za fotky a účast v mazlícím koutku, dále děkujeme Romče Zahradníkové s Calvinem a Dýdou, Ivče Šimůnkové s Dantíkem, Kristýně Kodetové s Afri a Martinovi Bláhovi s Majdou za účast v mazlícím koutku. Všichni jste nám moc pomohli!

Celý den bych ještě jednou shrnula jako opravdu vydařený a pokud se nám naskytne další možnost spoluúčasti na podobné akci, určitě jdeme do toho!

Všechny děti se k pejskům chovaly velice ohleduplně!

Všechny děti se ke pejskům chovaly velice ohleduplně!

Jedno takové velké překvápko!

Jedno takové velké překvápko!

0 Komentářů
411 Views
Nativia Challenge 2016 v Soběšíně aneb Doběhly jsme až na vrchol!

Konečně nám to vyšlo, sebraly jsme veškerou odvahu a vyrazily na poslední canicrossové závody v rámci seriálu Nativia Challenge, které se konaly v krásném prostředí u řeky Sázavy v Soběšíně…

Jelikož jsem byla součástí organizačního týmu, dorazila jsem s Rozárkou už v pátek odpoledne. Přivítal nás klidný rozlehlý kemp s chatičkami. Rezervovala jsem jednu pro sebe a holky a vyrazila se ubytovat. Měla jsem trochu strach, protože chatičky nevypadaly nijak nově, ovšem nakonec to nebylo tak špatné. Sice jsem musela ignorovat ty pavouky, co se rozlezli do děr po tom, co jsem poprvé odemkla, ale neustále jsem si opakovala, že tu nejsem kvůli rekreaci. Večer jsme s celým týmem Běhejsepsem.cz chystali ceny na závod, probírali organizační věci a nakonec i trochu popili.

No a nastal den D! Ráno jsme vše ve sportovním týmovém duchu připravili a čekali na příjezd závodníků. Já jsem toužebně vyhlížela velkou modrou oktávii, ve které měly dorazit Barča s Péťou.  Jen co vjely do kempu, hned jsem k nim utíkala a vítala je. Ano, tak moc jsem se na naše závody těšila! Holky se ubytovaly, prohlídly si kemp a připravovaly svaly na nadcházející výkon. Čas plynul tak rychle, že jsme se ani nenadály a už byl čas na start ženské kategorie. Péťa se svým španělským galgem Cazadorem startovali v kategorii ženy se psy nad 20kg a my s Bárou v lehké kategorii se psy pod 19,9kg. Trať v Soběšíně byla opravdová challenge. Trať měřila 4,5 km, kdy převýšení bylo skoro 110m, kamenité sběhy, slejvák a veliké louže. No jak jsme si vlastně vedly? Péťa s Cazadorem zaběhly čas 00:28:43.6, Bára s Adinou 00:30:39.8 a já s Rozárkou za 00:22:18.1. Na všechny jsem neskutečně pyšná, protože ze sebe holky daly to nejlepší a i přes strasti na trati to nevzdaly a závod dokončily!

Cazador ani při nejtěžších partiích závodu neztratil svou noblesu!

Cazador ani při nejtěžších partiích závodu neztratil svou noblesu!

Po závodě následoval bohatý raut a slibovaný koncert skupiny Schodiště. Za sebe mohu říct, že jsem si takhle dobře dlouho nezatancovala! Atmosféra byla parádní a všichni jsme si to moc užili!

Neděle se už odehrávala v duchu nové disciplíny Dogbiatlonu. Asi si říkáte, co to ten Dogbiatlon je? Ve zkratce je to běžecký závod, kdy běžíte tři sedmisetmetrová kola. V prvních dvou se zastavíte na střelnici, kde střílíte z laserových biatlonových pušek, pokud nějaký z pěti terčů netrefíte, běžíte za každý stometrové kolo. Vtip je v tom, že vyhrát může každý, stačí, když je dobrý střelec a zdatný běžec.  Za sebe můžu říct, že mně to neskutečně chytlo a je mi jasné, že se Dogbiatlonu tak rychle nezbavíme! No a teď k výkonům. Jelikož nejsme ani jedna střelkyně, každá jsme dohromady v obou kolech netrefila čtyři terče. S časem jsme na tom byly následovně: Péťa – 00:16:18.4, Bára – 00:16:30.6 a Já – 00:14:18.0.

Naprosto vyčerpané jsme dorazily domů. Já osobně jsem se naložila do vany a spokojeně usnula. Moc a moc děkuji holkám za společnost a ještě jednou gratuluji k jejich výkonům! Do příštího roku zamakáme a určitě se na Nativia Challenge 2017 neztratíme!

– Kiki

Poslední závod v Soběšíne byla opravdová výzva!

Poslední závod v Soběšíne byla opravdová výzva!

 

Adinka a její snaha si během závodu odpočinout...

Snahy o odpočinek nabraly zcela nový rozměr…

0 Komentářů
101 Views
Kvalifikačky v Přerově aneb Diskopříběh vol. 2

Na druhé kvalifikačky jsem sebrala odvahu pouze já a tak jsem s úžasnou společností, Domčou, vyrazila směr Přerov. Pokud bych měla popsat své pocity, nervozita mě tentokrát obešla obloukem a konečně jsem se cítila v pohodě!

Po 3,5 hodinové cestě jsme konečně dorazily na místo a ubytovaly se v penzionu na náměstí. K našemu překvapení byl přímo pod penzionem non-stop otevřený kebab, takže jsme se nacpaly a spokojeně šly spát.

Agilitní víkend mohl začít. Ráno jsme na klasiku vstaly a vyrazily směrem k místnímu sportovnímu areálu. Opět musím pochválit místo a organizaci, protože vše klapalo jak má. Tentokrát dorazilo trochu méně závodníků, takže prostoje nebyli tak dlouhé. Parkury tentokrát stavěli rozhodčí Lee Gibson (UK), Seppo Savikko (FI), Petr Dostál (CZ) a Slávka Podmolová (CZ). Mohu říct, že mi parkury přišly o trochu těžší, než byly v Děčíně a podle toho také vypadalo naše počínání. S Rozárkou jsme dostály svého slova, že se jedeme rekreovat a sbírat zkušenosti. No a po neúspěšném závodním dni jsme zakotvily v místní restauraci na pořádné jídlo a také na místní točené – přerovského Zubra! Konečně jsem byla ve svém živlu a večer jsme si všichni parádně užili. Samozřejmě jsme svědomití sportovci a tak jsme se brzy rozloučili a šli zpět do svých pokojů.

Stupně vítězů neposloužili jen umístěným :)

Stupně vítězů neposloužili jen umístěným 🙂

Neděle z organizačního hlediska probíhala na chlup stejně jako sobota, ale naše výkony se o dost zlepšily! Za sebe mohu říct, že se mi v neděli běhalo o moc lépe a i malá nervozita byla ta tam. Jak je zřejmě tradicí, podařil se nám až poslední běh závodního dne. Sice jsme se také diskly, ale běželo se mi parádně. Zato další členové naší výpravy byli velmi úspěšní! Domča s Kiwou sice doběhly jen jeden běh, ale na závody jely s tréninkovou pauzou. Byly to Kiwinky první kvalifikačky a vedla si jako profík! No a nejúspěšnější byla Lenka s Dorotkou, které sbíraly body, kde mohly.  Doběhly 3 čisté běhy ze 4 a v každém se umístily na třetím místě!

Druhé kvalifikační závody byly po organizační stránce opravdu super, počasí vyšlo a jsem pekelně spálená na zádech. Ty tři dny jsem si neskutečně užila a těším se na Dobříš!

– Kristýna

 

Autor fotografií: Tereza Maléřová

0 Komentářů
94 Views

Facebook Zapni psa