Blog

Tenhle příběh se stal, když mi bylo 17. Adina ještě slyšela, nebo si to aspoň myslím, a já bydlela s mamkou. Obě jsme byly nesnesitelné ve stejné míře, akorát jiným způsobem, takže jsme spolu neustále bojovaly. Zvlášť Adinu máma nemohla vystát, jelikož se ten malý psí záškodník rozhodl, že jí systematicky bude likvidovat byt a to samozřejmě nemohla přenést přes srdce.

V ten den jsme se pohádaly a já, jelikož jsem si jako puberťačka tu křivdu nemohla nechat líbit jsem plná vzdoru vyrazila do Stromovky trucovat. Bylo léto a ten den bylo krásně, takže jsem si v kraťasech a tílku hezky pěkně kecla k rybníčku a tam jsem si libovala ve svém neštěstí. Musela jsem se pořádně politovat. Adina kolem mě běhala a já jí občas hodila do vody klacek. Pak mi ho zase přinesla. Takhle jsem to praktikovala asi čtvrt hodiny, až mi ho najednou nepřinesla. Začala jsem se rozhlížet, abych zjistila, kde je chyba. Opodál jsem zahlídla zvláštního chlápka? Nebo spíš kluka? Mohlo mu být něco ke třiceti a rozhodně to nebyl Čech, což jsem teda pochopila, až když na mě promluvil. Každopádně ten klukochlápek postával kus ode mě a hrál si s Adinou. Každej si s ní chce hrát, takže jsem byla v klidu a ještě jsem se usmála jakože „No jo, pohraj si“. No a tak si s ní hrál. Hrál si s ní asi půl hodiny.

Zvláštní ovšem bylo, že se při tom ke mně nenápadně přibližoval. Ne, že bych byla paranoidní, ale člověka napadne leccos. Nakonec se samozřejmě ocitl vedle mě, načež se mě zeptal větou, na kterou nikdy nezapomenu. Z důvodu ohrožení mravní výchovy mládeže, použiji trochu jiná slova: „Holka, nechceš zachytat motýly si?“, „Cože!?“ Svůj projev na vysvětlenou doprovodil teatrálním pohybem rukou, přičemž jednu měl zaťatou v pěst. Řekla jsem samozřejmě, že ne a ten blbec se mě ještě zeptal: „Proč?“ Po očku jsem se rozhlédla kolem dokola, na dohled nikde nikdo. No to snad není pravda, jak je možný, že v sobotu dopoledne není v takhle obřím parku ani noha? Sebrala jsem svých pět švestek, Adinu taky, a uháněla jsem pryč. Šla jsem rychlým rozhodným krokem až jsem se dostala na hlavní asfaltku, kde bylo více lidí. V duchu jsem přemýšlela, jak je možné, že pořád přitahuju taková individua, tak špatně na tom snad nejsem ne? A proč si vůbec Adina hraje s každým pitomcem? Kdyby mě máma nenaštvala, nešla jsem do parku a nestala by se mi taková věc. V následující chvíli přišel šok! Někdo mi znenadání skočil na záda a já si málem ukákla do kalhot… Ano ano, byla to máma a byla happy jak dva grepy.





Facebook Zapni psa