Abych byla upřímná, ze začátku jsem se tomu smála… Vždyť u toho sportu se člověk vůbec nehýbe a na první pohled to vypadá, že někdo, kdo nebyl zdatný v agility, se rozhodl tento problém vyřešit po svém a vymyslel si prostě nový sport bez zónovek, kruhu, slalomu, skoček… no prostě všeho, co mu zrovna nešlo nebo mohl potenciálně zkazit.
Už na prvním tréninku jsem se však smát přestala. Hoopers mě totiž okouzlilo. Ne že bych chtěla všeho nechat a dělat jen to, ale našla jsem v něm jisté zalíbení. Je totiž skvělou alternativou pro psy, pro které je agility invazivním sportem. Mám na mysli třeba malinké psy, pro které je výška nejmenších skoček stejně moc vysoká nebo naopak velké psy, pro něž jeden skok znamená pět hodin spánku, přičemž narvat se do agility tunelu povětšinou skončí tak, že hlava čumí na konci ven, ale zadek zůstane hezky pěkně na začátku před vchodem. (pozn. průměr tunelu na agility je o 20 cm menší než na hoopers.) Další skupinou, pro kterou jsou hoopers vhodné jsou třeba psi u nichž je třeba šetřit jejich pohybový aparát tedy starší jedinci nebo naopak štěňata. V neposlední řadě je hoopers vhodné i pro psovody s pohybovým omezením, jelikož majitel psa se pohybuje jen ve čtverci 3×3 metry, odkud se realizuje hlavně pomocí slovních povelů a tance. Možná si říkáte, co to plácám, ale podívejte se někdy na člověka, který si na agility závodech v mysli prochází parkur a u toho předvádí, jak psa povede.
Ale abych se vrátila tam, kde jsem původně chtěla skončit… I svého hluchounka už jsem zařadila do kategorie psů, jež se prostě musí šetřit, a tak když po mně jednoho dne chtěli o tomto sportu napsat článek do psích kusů, rozhodla jsem se podstoupit svůj první testovací trénink. Jelikož Adina dělala agility, pochopila celkem rychle, co se od ní žádá, i když teda ovládat ji pouze rukama a silou mysli nebylo úplně jednoduché.
Pak už to šlo ráz na ráz. Dozvěděla jsem se, že v říjnu proběhne v Berouně dvoudenní seminář se zakladatelkou hoopers Nadine Hehli a přihlásila jsem se jako účastník. Vytáhla jsem oblouky a branky, které se nám smutně válely už pár měsíců na cvičáku za boudou. Odhodlala jsem se jít na první závody v hoopers, které skončily lépe než jsem čekala. Doobjednaly jsme tunel a barely.
Závěrem bych chtěla říci, že hoopers je opravdovým sportem pro každého a je nám potěšením vám oznámit, že si ho můžete vyzkoušet od září i u nás v Praze Modřanech pod mým vedením. Takže pokud jste doteď měli nějaké pochybnosti, doufám, že Vás opustily.
-Bára