Tak máme za sebou první kvalifikačky v Děčíně. Potkaly jsme spoustu lidí, zažily snad všechna roční období, narvaly si břicha nezdravým jídlem a spaly v apartmánu k zulíbání. Celý víkend běžel jako na drátkách, a i když jsme mezi jednotlivými běhy měli prodlevu třeba čtyři hodiny, organizaci týmu Jakuba Štýbra se přesto nedalo skoro nic vytknout.
Dorazily jsme, jak je naším zvykem, už v pátek večer. Měly jsme zamluvený skvělý apartmán kousek od stadionu s výhledem na děčínský zámek a řeku. Ubytovaly jsme se a vyrazily na večeři. S údivem jsme rázem zjistily, že všechny okolní restaurace praskaly ve švech. Bez rezervace nebyla šance. Běhaly jsme po Děčíně asi hodinu a ptaly se po okolních podnicích, načež jsme na doporučení jednoho nadšeného podnapilého pána skončily v restauraci Krušovická. Nadšené jako onen pán jsme tedy rozhodně nebyly. Nakonec jsme se nechaly uspokojit smaženým sýrem se smaženou přílohou a pivem, a štrádovaly jsme zase na pokoj.
Holky po prvním závodním dni
Sobotní závodní den začal už v 7 hodin ráno. Jelikož jsme se ale svědomitě zaregistrovaly ještě v pátek po příjezdu, mohly jsme si přibližně dvě hoďky přispat. Ihned jsme zabraly čestné místo na tribuně a staly se součástí dění – stavba, prohlídka a už to začalo. Týmy se střídaly rychle, ale bylo jich hodně. Bavilo nás pozorovat známé tváře, jak se úspěšně i neúspěšně perou s parkury Lindy Bourasse a Dominiqua Dreyera z Francie, Rene Blanka z Německa a Alice Boháčové z Čech. Musím uznat, že parkury byly opravdu hezky postavené a běhavé. Bylo zajímavé sledovat, jak jednotlivé týmy po svém zápasí s nástrahami, které si na nás rozhodčí přichystali. Přišla i naše chvíle, a jak už název napovídá, rychle zase skončila. I přes naši diskvalifikaci musím však pochválit sebe i mého psa. Šlo nám to skvěle, nebyly jsme nervózní a až na zóny a hlouposti by to byly čistě zaběhnuté parkury. Stejně tak bych pochválila Kiki, která už si dva měsíce před kvalifikačkami kousala nehty. Během prvního dne nervozitu téměř odbourala, druhý den už startovala v naprostém klidu a podle toho to také vypadalo. A abych nezapomněla, mezi běhy jsme stihly dokonce i kratší procházku podél řeky.
Krátký sestřih od dvorního kameramana Michala Vokrouhlíka
V neděli jsme si musely přivstat. Program byl naplánován tak, aby se kvůli úklidu mohlo skončit co nejdříve. Tento den byl speciální. Celý den nám zpestřoval vyvolávač, jenž svědomitě hlásil jména závodníků, kteří se měli připravit na start. Důvodem byla „překopaná“ startovka. Úspěšní závodníci předchozího dne startovali až na konci seznamu a my, neúspěšní zelenáči, jsme se nestačili ani poškrábat na zadku a byli jsme na řadě. Díky tomu jsme vyráželi do Prahy už v pět hodin odpoledne. Alespoň nějaké plus to mělo.
Celý víkend bych shrnula jako příjemně strávený. Super společnost, skvělé běhy, přísná, ale téměř perfektní organizace a spousta pocitů. Zase máme co trénovat! A kdo vyhrál? Na stupních vítězů jsme mohli spatřit všem dobře známá jména!
Na výsledkovou listinu se můžete podívat zde: http://results.kacr.info/