Většina lidí ví, jak vypadá trénink dnes, ale už jste se někdy zamysleli nad tím, jak vypadal dřív? Jak vznikl a jaká byla jeho cesta k podobě, v jaké ho známe dnes?
Asi nebude žádným překvapením, že tradiční výcvik psů má kořeny v armádě. První služební psi byli trénováni na hledání bomb, min a k práci na bitevním poli. Nezřídka docházelo k jejich úhynu, navíc armádní trénink, jak už asi tušíte, nebyl zrovna procházkou růžovou zahradou. V první fázi vývoje psího výcviku se trenéři učili převážně metodou pokus omyl a jejich motto po většinou bylo něco jako: Udělej to, protože jsem to řek.“ Je celkem smutné, že dodneška se na některých cvičácích a u méně inteligentních jedinců s touhle teorií nadále můžete setkat. První trenéři neměli žádné teoretické znalosti, o které by se mohli v praxi opřít. Dnes už však informace o moderním výcviku dohledáte na každém rohu. Pro zastaralý typ výcviku, který zlomí kdejakou slabší psí povahu už dnes tedy není žádná omluva.
Významné osobnosti v oboru kynologie:
Colonel Konrad Most (1906)
Colonel trénoval psy pro německou armádu, a to v průběhu první poloviny 20. století. Jeho tréninkové metody byly založené na operantním podmiňování. Jeho hlavní myšlenka spočívala v posilování žádoucího chování odměnou, nicméně hojně využíval i tresty, které používal hlavně ke korekci chování. Colonel Most napsal knihu s názvem: Training Dogs: A Manual, jež byla publikována v roce 1910 a byla všeobecně využívaná jako učebnice k výcviku vojenských a policejních psů. Kniha popisuje korekce pomocí obojku a ostatní tresty za chyby psa.
William Koehler (1946)
William trénoval armádní psy stejně jako výše zmíněný William. Napsal také několik knih, ve kterých popisoval Mostovi tréninkové metody. Jeho osobní tréninkové metody byly převážně založené na korekci, nicméně v menší míře používal i pochvalu.
V druhé polovině 20. století se začalo objevovat mnoho nových trenérů vycházejících z metod právě Mosta a Koehlera. V souvislosti s tím začaly vznikat první lekce pro veřejnost. Zatímco tréninky založené převážně na korekci fungovaly na některé psy velmi dobře, na jiné tato metoda nefungovala. Ti pak byli označováni za netrénovatelné. Je také potřeba zmínit, že tento typ tréninku chování spíše potlačoval, než-li tvaroval.
Dá se říct, že posledních pár desítek let trenéři stále používají mnoho Mostových a Koehlerových metod. Ve výsledku však mají tresty v psím tréninku stále menší místo a nahrazují je odměny. Místo toho, aby na psa byla použita korekce obojkem, když si nesedne, je odměněn za to, když tak učiní.
Až v posledních letech nabral psí trénink všeobecně pozitivní směr, který dbá na psychickou pohodu psa. Mezi nejvýznamnější osobnosti moderního směru patří například Jean Donaldson, Karen Pryor, Patricia McConnel, Ian Dunbar a další. V Čechách jsou známými průkopníky například František Šusta nebo Pavel Bradáč.
No a tím jsme se dostali ke klasickému modernímu pozitivnímu tréninku a o tom poreferujeme zase někdy příště.
Zdroj fotografie: Wikimedia