Už jste se někdy zamysleli nad tím, co to vlastně učení je? Je to termín, který běžně všichni používáme, máme o něm nějakou představu, ale co nějaká definice? V dnešním článku shrnu, co to učení vlastně je a jaké má fáze.
Pro naše účely si učení jednoduše definujeme jako změnu v chování, která nějakou dobu trvá. Je třeba si vždy pamatovat, že aby byl pes schopen se něco učit, je třeba, aby toho byl v danou chvíli mentálně schopný. Tato zodpovědnost leží vždy na člověku, který psa trénuje, proto je třeba k tréninku přistupovat maximálně vědomě.
A jaké že jsou tedy ty 4 fáze procesu učení?
1) Vysvětlení – v téhle fázi se pes cvik naučí (např. povel lehni)
2) Upevňování – jedná se o zautomatizování naučeného cviku. Dáte povel „lehni“ a pes si automaticky lehne.
3) Generalizace – nebo jinak řečeno zevšeobecnění. Aby pes jakýkoliv cvik opravdu skvěle pochopil, je nutné ho trénovat v různých situacích. Doma, na procházce, na cvičáku, na výletě, u veterináře. Stejně tak můžete zvyšovat vzdálenost. Pes je schopen si na povel lehnout, i když je 10 metrů od vás, musíte ho to však postupně naučit, aby toho byl schopen. Tomuto procesu se říká generalizace.
4) Udržování – stejně jako je třeba si občas osvěžit nabité vědomosti ze školy, je třeba naučené cviky se psem procvičovat a používat. Pokud psa naučíte válet sudy a vzpomenete si za dva roky, že se s tím pochlubíte kámošce, pravděpodobně spláčete nad výdělkem. Pes na vás bude koukat jako zjara nebo cvik provede velmi nejistě.
Jojo učení je mučení, ale občas to může být i zábava. Záleží čistě na vás, jak k němu budete v tréninku se svým psem přistupovat. Tak pac a pusu a zase příště.