Motivace je takovým základním stavebním kamenem tréninku. Bez motivace zkrátka není práce. I vy potřebujete k dobrým pracovním výkonům potřebnou motivaci. A o tom si dneska něco povíme.
Hned na začátku je třeba si jako majitel čtyřnožce odpovědět na základní otázku. Na čem chci, aby byl můj vztah se psem založený? Na lásce, porozumění a důvěře nebo naopak na strachu a pudu sebezáchovy. Od odpovědi na danou otázku se totiž odvíjí celý trénink. Nepochybujeme, že vy, co si tohle právě čtete, toužíte stejně jako my na vztahu se psem založeném na lásce a radosti. A právě pro vás jsou tyto řádky určeny.
Hned na začátek si motivaci rozdělíme na pozitivní a negativní. Pozitivní dává psovi to, co chce a co je mu příjemné, negativní naopak psovi dává něco, co mu příjemné není a tím pádem ho žene touha se tomu vyhnout. V běžném životě si jako pozitivní motivaci můžete představit tučné prémie, které vám každý měsíc chodí na účet za dobře odvedenou práci. Jako negativní motivaci si můžeme uvést strach z toho, že dostanete pokutu, když se svezete pár stanic metrem načerno.
Tím se dostáváme k dalšímu důležitému faktu ohledně motivace. Motivátor musí být pro daného jedince vždy relevantní. Stejně jako vy nebudete celý měsíc v práci makat za kamion piškotů, váš pes nebude ochotný makat za nějaký unudlaný cár papíru, kterému říkáte peníze. V případě, že vašeho psa hraní si s míčky nezajímá, potom pro něho míček nebude dostatečným motivátorem k práci. Stejně tak nemůžete čekat, že pokud psa doma krmíte masíčkem, bude se za vámi hnát na cvičáku za granulemi. Motivace psa je věda a jedním z vašich prvních úkolů by mělo být poznat svého psa a utvořit si relevantní odměňovací systém.
Motivátor musí vždy předčit psova očekávání, musí být výjimečný. V případě, že mu bude nabídnuto něco, co pro něho nemá tak vysokou hodnotu, je možné, že se jeho mysl zatoulá jinam, a to k něčemu, co je pro něho v daný moment mnohem zajímavější. V případě, že svého psa běžně odměňujete za přivolání tím, že ho poškrábete na bříšku a najednou kolem něho prolítne jeho psí kámoš, který má v daném momentně mnohem vyšší hodnotu než vy, výsledek je jasný.
Z výše zmíněného důvodu je nesmírně důležité budovat motivaci už od útlého věku, jelikož vám to ulehčí spoustu práce. Spousta psích majitelů má tendenci pustit se do učení poslušnosti svého malého štěňátka jen, co si ho přinesou domů. Mnohem užitečnější je však si se štěňátkem odmalička hrát. Často k nám na cvičák chodí psi, jejichž majitelé mají problém s přivoláním ba neznají pořádně ani své jméno. Většinou je to problém právě nedostatečné motivace, vedle toho teda také nedůslednosti a nepromyšlených kritérií (ale to je jiná kapitola). Psi si kolikrát neumí ani pořádně hrát, nikdo je to totiž nenaučil. S takovými psy je třeba vrátit se na úplný začátek a vybudovat nejdříve motivaci potřebnou k další práci. Nepodceňujte tedy hraní a odměny a ze všeho nejdřív se snažte svého psa poznat. Až budete vědět odpovědi na otázky jako, co váš pes miluje, co ho baví a jaké hry má rád. Pak se teprve můžete pustit do práce. A pokud jste zoufalí z toho, že váš pes není žravý a nemáte ho čím motivovat, nezoufejte. Má to dokonce pojmenování – nedostatečný food drive a i toto se dá vyřešit.
Na závěr ještě zdůrazním něco, co z článku sice vyplývá, ale stejně je dobré, aby to bylo i řečeno. Ty nejoblíbenější motivátory byste měli mít ideálně vždycky pod kontrolou vy. V případě, že je pod kontrolou nemáte, jako například psí kámoše nebo veverku v parku, nemůžete pak mít pod kontrolou ani svého psa.